Pohádka o úřadech

Jak funguje zakládání úřadů? A proč se neruší? Pojďme si to ukázat na jednom absurdním příkladu. Proč absurdním? Na něm je totiž vidět ta nesmyslnost. V běžných případech jde o věci, kterým lidé moc nerozumí, a proto se nechají „opít rohlíkem“ či „opít bohulibým zájmem“.

Žil byl jeden socialistický politik a říkal si, že je hrozně nespravedlivé, že lidé umírají a mělo by se s tím něco dělat. A jako správný socialista, udělal dvě věci.

1) Vytvořil zákon o tom, že umírat se nesmí. Kdo umře, bude uvězněn nebo platit pokutu.
2) Udělal úřad proti umírání, který měl zajistit, aby lidé neumírali.

Lidé nadšeně jásali. „Konečně někdo, kdo mi garantuje, že neumřu.“
Postupem času se ale zjistilo, že zákon moc nefunguje. Ve věznicích bylo plno mrtvol, které porušily zákon (umřely) a úřadu se také nedařilo zajistit, aby lidé neumírali.

Inu, některé lidi napadlo, že by se měl zákon a úřad zrušit. Přednesly se argumenty, že úmrtnost je stále stejná. Na to socialisté říkali, že to není pravda, že se lidé dožívají stále více let, tudíž zákon i úřad funguje (což funguje nezávisle na zákonu a úřadu, ale říkejte to socialistovi).

Když už se přes svoji neprůstřelnou argumentaci socialisty někdo dostal, tak mu řekl: „Vy snad chcete, aby lidé umírali? Co jste to za člověka!“

Ano.

Spousta lidí by zrušení tohoto úřadu vnímalo jako signál, že daný politik chce, aby lidé umírali.

Když namítne, že zákon stejně nezamezil tomu, aby lidé umírali. Tak socialista řekne:

a) Trend je kladný (lidí umírá méně).
b) Je potřeba dále pracovat – Řím také nepostavili ze dne na den.

Po argumentaci, že to stojí hrozné peníze a ve vězení jsou jen mrtvoly, které by mohly být zakopány v hrobech se socialista naštve: „Vy všechno přepočítáváte na peníze, lidský život se nedá přeci penězi vyčíslit!“.

Jak šel čas, tak socialisty napadlo, že tento úřad vylepší. Nejprve si prosadili navýšení rozpočtu, natiskli letáky a udělali velkou celorepublikovou kampaň: „Proč neumírat“. Další peníze šly na rozšíření úřednického sboru, aby mohli efektivněji vymáhat zákony. V poslanecké sněmovně pak upravili i zákon.

Každý člověk, na kterého úředníci narazili musel doložit, že nechce umřít, pokud to nedoložil, tak je podezřelý a může být pravidelně zadržen (či může být dále vyšetřován na svobodě).

Jakékoli jednání s těmito podezřelými osobami je podezřelé, tudíž všichni lidé, kteří se s těmito osobami baví, budou prošetřeni. Musí doložit, že nechtějí umřít a k tomu i to, že nenavádí někoho k tomu, aby zemřel.

U některých podezřelých mohou úředníci vydat zajišťovací příkaz. Jedná o případ, kdy je důvodné podezření, že někdo chce umřít. Zajišťovací příkaz na jeho majetek slouží k tomu, aby brzonebožtík nemohl odkázat svůj majetek potomkům. V případě jeho smrti pak úřad z takto zajištěného majetku si ukrojí část za pokutu, aby ji nemusel zdlouhavě vymáhat pak po jeho dědicích.

Za úmrtí prý může dle provedeného výzkumu z velké části rodinné prostředí, proto každé úmrtí znamená pokutu pro pozůstalé. Ti se provinili tím, že dostatečně nepodporovali nebožtíka k tomu žít.

A rázem z bohulibého záměru: „Nechceme, aby lidé umírali,“ se stala tuhá totalita.

Nedovolme něco podobného. Zastavme socialisty a sociální inženýry. Než bude pozdě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde