Článek 11 – prohraná bitva o svobodu na internetu

V EP se odhlasovala směrnice, která bude muset být implementována do legislativy jednotlivých států. V tomto článku se budu zabývat hlavně článkem 11, který mi vadí ze všeho nejvíce.

Nejdříve se trošku podíváme na to, jak funguje marketing na internetu. Esencí marketingu jsou právě odkazy (formou odkazů je téměř každá reklama na internetu a samotný odkaz je základem internetu. Bez odkazů by internet nemohl dobře fungovat). Tudíž firmy platí za to, aby jejich odkaz byl umístěn na stránku někoho jiného. Z toho plyne, že v praxi se jedná úplně o jinou logiku, než se nám snaží vnutit europoslanci.

No jo. Ale zákon se přeci vztahuje jen a pouze na úryvky z článku, bude tvrdit oponent.

Nicméně úryvek je jen dalším marketingovým nástrojem, jak nalákat člověka na svůj web.

Znění úryvku si zpravidla volí sami tvůrci odkazu (je pravda, že Google občas vezme něco jiného, ale je to kvůli tomu, usnadnil uživateli se dostat k informaci, kterou potřebuje). Například u RSS agregátorů jako třeba Právě dnes vidíte nadpis článku a úryvek. Tento úryvek si ovšem tvůrci obsahu volí sami. Aby se zobrazili v agregátoru, musí mít tzv. RSS feed. Nikdo jim obsah nevykrádá. Oni jej nabízí skrz svůj feed veřejně k dispozici.

Ve Španělsku existuje obdobná legislativa, kvůli které RSS agregátor Googlu – Google News musel skončit.  Tzn. zajímavé články, které by někoho zaujaly se nedostanou k tolika lidem a menší zpravodajské weby zaplakali.

Velkým se RSS agregátory nelíbí

Jaký je důvod toho, že se bojuje proti RSS agregátorům, které mají často obrovskou návštěvnost?

No, důvod je jednoduchý. Peníze.

Ač velké zpravodajské domy mají také RSS feedy, tak je to jenom kvůli tomu, aby měly návštěvnost také z těchto RSS agregátorů. Pro ně by bylo ovšem nejlepší, kdyby žádný RSS agregátor nebyl. Lidé by chodili na jejich weby rovnou a ne na weby menších webů (které díky RSS agregátorům získávají čtenáře).

Vypnutí těchto RSS agregátorů by znamenalo vyšší návštěvnost pro velká vydavatelství, likvidace potenciální konkurence a vyšší příjmy z reklam pro giganty.

Takže až budete chtít mít díky Googlu nebo Právě dnes přehled o tom, o čem souhrnně internetová média píšou. Budete mít smůlu. Budete se muset spolehnout jen a pouze na pár zpravodajských webů, které znáte.

A co Facebook?

Náhledové obrázky a popisky si volí každý vydavatel sám i pro Facebook. Tudíž stejně jako u RSS zdroje do něj nemusí dávat něco, co prozradí pointu celého článku (jak se nám snaží Europoslanci namluvit), ale naopak tam dát nějaký clickbait, aby to nalákalo návštěvníky na web.

Úryvky z článku, kterých se to týká je něco, co vydavatelé sami dávají k dispozici skrz tzv. metatagy description (pro vyhledávače) a og:description (pro sociální sítě).

viz https://developers.facebook.com/docs/sharing/webmasters/

Tudíž zde o vykrádání obsahu nemůže být řeč. Tyto informace dávají vydavatelství k dispozici a FB, Google či RSS agregátory jen používají to, co jim je poskytnuto. Nikdo je nenutí aby RSS feed měli. Nikdo je nenutí aby dávaly popisky (mohou je mít prázdné). Indexaci obsahu si mohou vypnout a jejich článek nemusí být na Googlu viděn.

Osobně si nedokážu moc představit, jak to jako bude Facebook reflektovat, jestli zakáže odkazovat na stránky mimo Facebook. Co se týče Googlu, tak to už si nedokážu představit vůbec, jak budou po platnosti této regulace vypadat výsledky vyhledávání.

Tento článek slouží i jako odpověď na výzvu pana Zdechovského:

Co si o této regulaci myslíte vy?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“ Mark Twain